Endoskopie 2009; 18(2): 72-76
Princip terapie achalázie jícnu zůstává po desítiletí stejný. Spočívá v ovlivnění spasmu dolního jícnového svěrače. Nejobvyklejší nechirurgickou
léčbou je pneumatická dilatace, která má dlouhodobější efekt než její alternativa v podobě injekční terapie botulotoxinem.
Nejčastějším chirurgickým výkonem pro achalázii jícnu je ezofagokardiomyotomie. V posledních dvaceti letech se provádí videolaparoskopicky,
což je od jejího zavedení do praxe před téměř sto lety jediná významná, ale zato velmi podstatná změna. Miniinvazivní přístup
poskytuje výrazně větší komfort nejen nemocnému, ale i chirurgovi, kterému umožňuje provést výkon precizněji díky výbornému
přehledu v jinak špatně přístupné oblasti jícnového hiatu bránice. Laparoskopickou ezofagokardiomyotomii v kombinaci s parciální
fundoplikací považujeme za nejúčinnější terapii achalázie jícnu.
The therapeutic principle of achalasia has not been changed in the past decades. It consists in regulating spasms of the lower esophageal
sphincter. The most common non-surgical method is pneumatic dilation, whose effect is more long-term than the alternative- botulotoxin
sclerotherapy. The most frequent surgical procedure for esophageal achalasia is esophagocardiomyotomy. In the past twenty years, this
method has been performed videolaparoscopically, which is basically the only significant, albeit substantial, change to this method,
which was introduced almost a century ago. The mini-invasive approach provides comfort not only for the patient but also for the surgeon,
since it allows a more precise performance due to an excellent view in an otherwise difficultly accessible area of the esophageal
hiatus of the diaphragm. Laparoscopic esophagocardiomyotomy in combination with partial fundoplication is considered the most
effective therapy for esophageal achalasia.
Zveřejněno: 1. září 2009 Zobrazit citaci